Včelařství

Včelařství se celé rodiny výrazně dotkne jen prákrát ročně. Při vytáčení medu a krmení. Jinak jsou včely pouze tatínkovou doménou.

Že si včely pořídíme, rozhodl tatínek před asi pěti lety na výstavě drobného zvířectva na Kostelní Bříze. Mluvil s pány včelaři a brzy poté bylo jasno. Včely si koupíme. Jako vše u Fišerů i včelaření začínalo dosti dobrodružně. Nejdřív jsme si od pana Herinka koupili několik samostatných včelstev, která jsme postavili v zahradě na špalky, včelám přistavili příletové plochy a „ono to nějak půjde“.

S mamčou jsme měly docela starosti, že se taťka o včely vůbvec nezajímá a nestíhá se jim náležitě věnovat. Už nás popadaly takové šílené nápady, že se o ně začneme starat samy… Ale taťka začal studoval náležitou literaturu (to je podle nej nejdůležitější), zjišťoval, co se se včelami vlastně dělá, co k tomu potřebuje a postupem let na to opravdu přišel.

Teď už je taťka opravdu profík. Takže když přijde na schůzi včelařů, celou ji prospí. Je to samozřejmě jenom proto, že všechno už ví, tak co by poslouchal? 😉

Před dvěma lety jsme si od firmy Palis nechali postavit včelín, kopili jsme si 10 nových (nebarevných) úlů a taťka domů přivezl záhadné nástroje, které jsou prý pro včelaření nezbytné.

Nemáme však pouze 10 včelstev, pan Herinek, zkušený to včelař, měl včelstev moc a nemůže se o ně už starat, a tak jsme si nějaká koupili. Protože včelstva se přeci nelikvidují. Nyní jsou v úlech u stáje, do včelína se nám zatím nevejdou.

Každý rok vytočíme spoustu medu, který samozřejmě nespotřebujeme, a tak ho mamka prodává. O poctivý neředěný med (ne jako v Kauflandu) je zájem a mamka se vždycky bojí, aby nám nedošel, že by potom musela zákazníky zklamat 😉

Říkám si, že my si vždy něco pořídíme a až potom začneme zjišťovat co s tím… Taťka je totiž neohroženej 🙂