Přes zimu

Tak ta letošní zima nás zasáhla víc, než jsme mohli tušit. Nějak jsme si zvykli na mírné zimy. Zamrzají napáječky, s krmivem je krize, to už jsem psala. Ale není to ještě konec nesnází. Dnes přišel tatíček s tím, že se shrnula pneu u předního kola traktoru. Asi je kolo píchlé. A sněhu po kolena, traktor daleko od domu a od silnice. Zítra to musíme bezpodmínečně vyřešit. To znamená hever, kolo sundat, dopravit na bobech k silnici, naložit do kufru fiata nebo možná na střechu, jak to vyjde, pak do Kynšperka na opravu, pak zase totéž zpět se spraveným kolem. Doufám jen, že bude opravené ještě ten den. Jinak bychom si zopakovali to, co jsme zažívali před lety, kdy jsme neměli traktor. Na každý balík musela vyrazit celá rodina za každého počasí, balík vykulit, odbalit a vykulit mezi nedočkavé a trochu i protivné krávy. No hrůza, už na to nechci ani myslet, ale byli jsme mladí a se smělými plány, plní energie, odhodlání. Ale stárneme a tyto práce jsou stále obtížnější. V zimě jsme z potíží nervózní, ale od jara se nám nálada zlepšuje, máme z kraviček velikou radost, pak nám ji zkalí senoseč, kterou tatíček upřímně nesnáší, protože mu bere čas na sport. Měli bychom si seno kupovat, snad by nás to finančně nepoložilo, něco vyprodukujeme sami. Není to taková tragédie, příště už telata přes zimu nebudeme nechávat, pokud to bude možné.