Zahrada

Naše zahrada je vskutku rozlehlá a po většinu roku ji udržuj maminka. Seká ji buď sekačkou nebo traktůrkem, stará se o stromky, kytky i keříky a dalo by se říct, že bez ní by to nebyla zahrada, ale spíš prales s hlavním zastopením bolševníku a kozí nohy bršlice.

Ještě než se naše zahrada stala takovou, jakou teď je, nechali na ní hlavně moji rodiče víc než hodně sil. Stejně ajko všechno i zahrada byla při koupi našeho domu v šíleném stavu. Já ani nechápu, jak teď může vypadat tak úžasně.

Toho opravdu dostačujícího prostoru však nevyužíváme pouze k ležení a sportu (na našem hřišti), ale i je to náš zdroj obživy, bez kterého bychom zajisté umřeli hlady. A když ne hlady, tak alespoň na přesycení chemikáliemi v podobě E211, E458 a podobně. Pěstujeme témeř vše, ale každý rok nám vyroste jen něco, zato v nevídané kvalitě. Viď, maminko? 🙂

Tak se podívejte, co všechno nám ta naše zahrada dává.

Máme celkem tři hrušně, z toho jedny jsou tak trochu nejedlé, ale zbylé dvě plodí úžasné hrušky, které však chutnají kromě nás i vosám. A tak s nimi trochu bojujeme. Ale mamka z boje vyjde obvykle vítězně, takže nám i něco zbydě 🙂

Zelenina není naše nejsilnější stránka. Pěstujeme prakticky jenom rajčata, kterých je opravdu dost, ale papriky a okurky už tolik ne. nemám skleník, takže rajčata rostou ve výši 600 m. n. m. trošku pomaleji, ale o to víc nám chutnají.

Tak jablka, těch máme opravdu moc. Na zahradě jsou tři veliké jabloně (jedan jablka jsou zvonková, jedna letní a třetí nevim) a potom několik menších stromů, na kterýh ale rostou ta nejlepší, nešťavnatější a hlavně nejzdravější jablka. Škoda, že málokdo ví, že nejzdravější ovoce pro nás nejsou pomeranče a ananasy, ale právě naše česká jablíčka…

Maliny jsou maminčinou pýchou. Máme obrovské maliniště, které jen tak někde neuvidíte a tolik malin, že je jen tak nesníte. Jak chutnají na koláči nebo samotné nebudu ani popisovat.

Jahody, těch jsme dřív měli plné záhony, než je mamka zlikvidovala a nahradila je rybízovými keři. Takže si budeme muset počkat, až mamka založí nové záhony, takhle máme tak 5 jahod denně 😉

Jestli něčeho máme nevídaná kvanta, tak je to rozhodně rybíz. Nejen že roste na rozlehlých hustých keřích, které zabírají celé záhony a ani to jim nestačí, ale jsou tak veliké, že to jsem ještě nikde neviděla. Mamka dostala jednu sazenici od tety Máni a tak je rozmnožila, že jejich sbírání je moje každoroční noční můra. Děláme z nich především zdravé domácí šťávy. Máme jich tolik, že je snad ani nestihneme spotřebovat. Sladíme si jimi čaj, nejčastější nápoj naší rodiny, a máme skvělý pocit, že si do těla nelijeme chemikálie v podobě Jupíků a cukry v podobě ovocných džusů. jsem už triochu závislí… Ale rybíz má samozřejmě uplatnění, například jej dáváme na koláče. Mňam.

Švestky u nás nikdy nebyly nijak významenou plodinou. Až do letošního roku (2006), kdy jich vyrostlo takové množství, že jsem je vůbec nestíhali sklízet a hlavně se pod náporem té obrovské váhy zlomilo několik větví na několika štvestkách. Na to, že máme pouze 3 mladé stromky je těch nekolik set kilogramů opravdu hodně. A tak nám teď sklep přetéhá vynikajícími pravými povidly, které nikdo neví, jak budeme spotřebovávat. Stejně tak máme zásoby zavařených a mražených vyloupaných švestek.

Ne že bychom z těchto plodů byli živi, ale domácí potravina je domácí potravina. Potravina bez pesticidů, éček a barviv.

Občas si také vyrábíme bezinkovou šťávu nebo rybízové a šípkové víno. Mamka opravdu našla zalíbení v samoobživě 🙂