To jsme si dnes zase mákli. Kromě odběru krve všem kravám (na testy IBR) jsme museli oznámkovat nová teleta. 
Takže už den předem (čtvrtek), jsme museli některé krávy nahnat do odchytu, některé do provizorní ohrady. Jenže problém vždycky je, jak celé stádo nalákat do tak malého prostoru. Když už jsme to s mamkou nějak zvládly (pomocí sena a mafiánských triků 😉 ), tak zase přišel jiný problém. Krávy, tedy hlavně býk Boris, začaly docela divočet. Běhali sem a tam, Boris bučel na jiné býky, kteří byli jen kousek on nich, pobíhal, čímž plašil ostatní. A tak jsme se bály, aby nepřekonali ne příliš stabilní elektrický ohradník. Musely jsme proto vytvořit ještě jednu pojistnou ohradu okolo. Nakonec ale nebyla třeba, krávy vydžely přes noc tam, kde měly.
A pak přišel dnešek. Asi se nebudu příliš rozepisovat o detailech, to by bylo opravdu na dlouho. Ale řeknu, že to bylo dosti komplikované. Krávy šly vždycky tam, kam neměly a my jsme je nemohli vůbec zkrotit. Nejhorší byl začátek, kdy Magda s Emily nešly a nešly do uličky v odchytovém zařízení. Nakonec jsem to geniálně vyřešila a už to šlo lépe. Když vyběhly, o pár mililitrů krve lehčí, musela jsem je vždy navést na správnou cestu, aby mohly zpět na svou louku. Ne že by se jim tam nějak extra chtělo, musela jsem se opravdu snažit.
Nakone přišla telátka, kterým jsme museli dát ušní známky. Byli to Kakao, Medvídek (oba ze 75 % highland) a Ema, naše čistokrevné mimčo.
Občas jsem si připadala v ohrožení života, hlavně když se rozbíhal Boris a v ohradníku nebyla elektrika, takže se mi moc ulevilo, když jsme to měli za sebou. Krávy se zase začaly spokojeně pást, Radek odmotal elektrický ohradník, já napustila vodu a taťka zase utíkal do práce, vzal si totiž jen půldenní dovolenou.
Ale ještě teď jsem pekelně naštvaná. Já totiž během té tvrdé práce stíhala ještě natáčet. Opravdu jsem se na video těšila, byly to suprové záběry. Ale, co se nestalo. (Já už se vlastně ani moc nedivím, jsem totiž takové dítě štěstěny už 17 let.) Vždy, když jsem myslela, že natáčím, byla kamera vypnutá a když jsem myslela, že je pauza, tak kamera natáčela!! Ksakru, to je neuvěřitelné. Pár záběrů na začátku sice je, ale potom 20 minutový seriál o tom, jak vypadá tráva, moc zajímavý není. Přitom jsem natáčela, jak krávy divočejí, pobíhají, utíkají za býkem… bylo to vážně zajímavé.
No, to ale není všechno, co mi dnes kazí náladu. To hlavní, nejstrašnější, je, že jsem nemocná. Což by ale ještě nebylo nic tak hrozného, kdybych se před dvěma dny nerozhodla (po donucovacích metodách slečny Evy 🙂 ), že poprvé půjdu na triatlon. Tak dlouho jsem se rozhodovala, byly jsme si projet trať, trochu jsme se bály, ale hlavně se těšily. Tak jsme si to plánovaly… Já celý rok nejsem nemocná. A zrovna den před závodem, před jediným závodem za celý rok, onemocním. Tak to mě tedy skutečně nehorázně naštvalo. Kdybych alespoň byla jen trochu nachlazená, ale já jsem fakt nemocná, mám i nějaký malý zánět spojivek, bolí mě hlava a přes rýmu ani nemůžu pořádně dýchat. Ach ach. Plavaly bychom 750 m, jely 20 km a běžely 5 km. A nic z toho nebude… 😦
Jak se přiblížilo léto a s ním prázdniny, mám mnohem víc času projít se po Kostelní Bříze. Ve čtvrtek jsem vyrazila s foťákem a co se u nás všechno nedělo. Hned u hospody jsem viděla pana Gelbiče (hospodského), jak šéfuje opravování laviček. To aby se vám, turisté, dobře sedělo :-). A tak je vysparveno a natřeno. O kousek dál už zase křičely křovinořezy vyslaných pracovníků z Březové. Vyčistili prostor před kostelem, na návsi, ale i jinde ve vesnici (například u naší zahrady, kde se s tím nemazali a mamce usekli pár keříků…).
Fišerovi 
