Asi před čtyřmi lety jsme s obrovskou námahou stavěli obvodouvou ohradu z dřevěných kůlu o prměru 12 cm a příčnými půlkruhovými prkny o délce 4 metry. Byla to práce na celý rok. Díry jsme vrtali v lese, v bahnitém materiálu nebo na kraji louky. Na mnohých místech byla skála nebo kameny, tedy nelehká práce.
Letos musíme kus ohrady předělat, protože na některých místech zasashuje o pár decimetrů na cizí pozemek. Já se toho naštěstí moc neúčastním, Radek s taťkou a mamkou tam chodí o víkendech docela často pracovat. Dolů do lesíka.
Ale co je důležitější, předělávali jsme předělovací ohrady, které z louky dělaly tři části. Dvě pastvy a jednu „Bezpohlavní zónu“. Bezpohlavní zóna je asi desetimetrový pruh mezi dvěma loukami, díky kterému nejsou dvě stáda moc v kontaktu a my se můžeme po louce v pohodě pohybovat.
Původně byly tyto dvě předělovací ohrady z černých plastových kolíků, mezi kolíky čtyřmetrová prkna a samozřejmě elektrický ohradník. Ale prkna byla příliš slabá, kolíky se často ohýbaly nebo jinak poškozovaly.
Takže: dnes jsou původní ne příliš funkční ohrady nahrazeny dřevěnými kůly menšího vzrůstu (asi 1 metr) a elektrickým ohradníkem. A ty budou jendotné všude, u všech předělovacích ohrad.
Fišerovi 