Roma – město kultuře zaslíbené

Já a taťka jsme se čtvrtek svěřili do rukou Czech airlines a za chvíli jsme stáli před hotelem v Římě.

Náš čtyřdenní výlet byl ve znamení pochodů. Celé čtyři dny jsme objevovali antiku, renesanci, baroko a také součaný Řím. Můj plán, že budeme chodit pozdě spát a brzy vstávat, nějak nevyšel. Oba jsme byli každý večer vyřízení a jen co jsme lehli, tak jsme spali. Ani zprávy jsme psát nemohli.

Taťka na Forum Romanum

Není se čemu divit. Prošli jsme toho tolik, že jiní by to nezvládli za týden a naše neustálé závody v metru (které jsem ve 100% případů vyhrála já…ehm) nám energii zrovna napřidaly 🙂

Psala jsem si takový deník, kam jsem zaznamenávala všechna zajímavá místa, která jsme navštívili a informace o nich. Takže jsem teď pekelně vzdělaná 🙂 Vím toho tolik, že bych mohla poučovat profesory…

První den jsme pěšo zdolali velký kus Říma. Vilu Borghose, parky, náměstí Piazza del Popolo, Španělské schody a hlavně běžné město. A opět jsem si připomněla tu božskou italskou zmrzlinu, ňam!

Druhý den jsme šli s průvodkyní hlavně přes antickou část města. Bylo horzné vedro, ale zajímavé to bylo opravdu velice, jako že jsem Alice 🙂 Poté jsme ale jeli do Vatikánu a to byla smrtelná rána. Jestli mě něco nebolelo, tak to byla pusa, kterou jsem si mohla stěžovat 🙂

Ve Vatikánských muzeích mě naštvalo, že tam neměli cedulky, co je co, od koho a z jaké doby. Snad jenom u Laokonta, ale toho jediného jsem poznala i bez nich. Prohlédli jsme si exponáty z Egypta a Antiky, ale lepší byla část s obrazy od Raffaela a samozřejmě Sixtinská kaple (Capela Sistina). Nejvíc se mi ze všech Michelangelových maleb líbila stěna s Posledním soudem. Dost drastické, ale působivé. Jen škoda, že nás tak brzy vyhnali (i když v tu chvíliu to pro mě bylo trochu ysvobození, protože jsem kvůli únavě nesdílela taťkovo nadšení). Tomu samozřemě bylo jedno, že už za ním stojí 15 policistů, že mu už několikrát jeden řekl, ať odejde. Klidně si s dalekohledem prohlížel strop… Odtud jsem skutečně vyšla totálně vyčerpaná. Uf!

Vatikánský chrám sv. Petra spolu s náměstím jsme si prohlédli až jindy, a to rovnou nadvakrát. Jednou jsem totiž měla moc krátkou sukni, se kterou mě dovnitř nepustí. Ale i napodruhé to bylo dost problematické. Tentokrát jsem totiž pro změnu neměla zakrytá ramena a policista mě tam nechtěl pustit. A tak taťka musel za branami svatopeterského náměstí strávit 30 minut do půl těla. Zatímco já jsem se procházela v chrámu v jeho tričku, taťku už stíhali jiní policisté. Ale hlavně že jsem se podívala do nejvýznamnějšího křesťaského chrámu na světě a mohla obdivovat toto Michelangelovo, Madernovo a Bramanteho dílo. Dech mi ale mnohem víc vzalo Berniniho náměstí.

Jako vždy jsem měla problém s foťákem. Nemohla jsem ho použít vždycky, když jsem nejvíc chtěla. Buď se vybily baterie nebo jsme ho zapomněli. Hodně moc mě mrzí, že jsem nemohla dostatečně vyfotit Pantheon a Ostium Anticum. Ale i tak jsme měli málo místa na kartě, těžko bych ho uvolňovala…

Viděli jsme tři ze čtyř nejvýznamenjších římských bazilik. Tedy baziliku sv. Petra, Santa Maria Maggiore a Lateránskou baziliku, která se mi líbila nejvíc (byla „chladnější“, méně útlná, tedy ne příliš vyzdobená, zato taková „velkolepá“). Chybí nám tedy jen bazilika sv. Pavla, kterou jsme bohužel (!) nestihli.

To byste nevěřili, jaké nervy jsem pořád měla. Ještě jsem si totiž za 17 let nezvykla na jednu taťkovu vlastnost. Všude je pozdě, zákazy neřeší, zavírací doba pro něj není nic určujícího. My sice máme opustit pokoj v 11 hodin, ale v 10:50 se ještě procházíme u Kolosea. V Ostia Antica sice zavírají v 19 hodin, ale i přes to, že nás již několik lidí v autě vyhánělo, taťka se v 19:30 nenmůže odtrhnout od naučných cedulí, na kterých stejně italštině ani angličtině nerozumí. A tak jsem šla napřed, zastavila u mě tři auta odjíždějících zaměstnanců a hlídačů a jemně mi naznačili, že už jsem před půl hodinou měla vypadnout. Já jsem se jim zase snažila naznačit, že nemůžu, protože tam mám ještě taťku. Jenže když jeden neumí francouzsky ani italsky a druhý německy ani anglicky, tak je to težké 🙂 Takových případů bylo mnoho a já trpěla. Ale kupodivu jsme dozazili zpět do Prahy.

Naštěstí až v rodné zemi nás postihla záchodová příhoda. Taťka navštívil WC na letišti. Já na něj asi 25 minut čekala přede dvěřmi. Už jsem byla přesvědčená, že ho tam někdo zabil, a tak jsem ho šla z těch pánských záchodů vytáhnout. Naštěstí tam nebyl žádný muž, ale ani taťka. Už jsem hodně zuřila. „Slečna Alice Fišerová se dostaví na pasovou kobntrolu číslo dvě“. Abylo vyřešeno. Jak jsme se s taťkou mohli minout, to nevím, ale byla jsem fakt naštvaná, protože lézt na pánské záchody ještě s přesvědčením, že je můj taťka na onom světě, to není nic příjemného.

Fotogalerie zde!

fiserovi se představuje:

Kostelní Bříza
Příspěvek byl publikován v rubrice Novinky. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

3 reakce na Roma – město kultuře zaslíbené

  1. Martína napsal:

    Alíce, ty jeden světoběžníku! Teď budeš moct jako Bláža navazovat kontakty s anglickými cestovateli, prahnoucími po historických informacích 😀 A třeba dostaneš na trhu i zeleninu gratis 😀 Btw krásný fotky, modelko 😉

  2. Alice napsal:

    To je můj sen. A kdyby se mi tak turisté chtěli svěřovat se svými osudy stejně jako jí…
    Nojo, mohla bych ji nahradit na gymplu, když teď odchází:,( Mimochodem, moc dobře si pamatuju, jak říkala, že Řím je její nejoblíbenější látka 🙂
    A co ten ironickej smajlík na konci? S tou modelkou to samozřejmě naprosto sedí…:-D

  3. Martína napsal:

    Ač jsem mistryně ironie, tohle bylo myšlený vážně 😉 Jsi kočka.

Napsat komentář k Martína Zrušit odpověď na komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s